Nebyl jsem vždy průvodcem. Byly časy, kdy jsem bloudil v Upside Down bez baterky a myslel si, že ty stíny kolem mě jsou skutečné.
Všechno to začalo nenápadně. Myšlenka sem, obava tam. Postupně se však šum změnil na hluk, který nešlo vypnout. Cítil jsem se jako postava ve hře, kterou ovládá někdo jiný. Bojoval jsem se svou hlavou, snažil jsem se ty myšlenky potlačit, zamknout, zničit.
Ale čím víc bojuješ s monstrem, tím je silnější.
Změna nenastala tehdy, když jsem všechno vyřešil. Nastala tehdy, když jsem se přestal bát. Když jsem si sedl do tmy a řekl: „Oukej, jsem tady. Co mi chcete říct?“
Zjistil jsem, že za tím strašidelným hlukem je ticho. A v tom tichu jsem našel sebe. Neříkám to proto, abych se chlubil. Říkám to proto, protože vím, jak moc to venku bolí.
Nejsem psychiatr v bílém plášti, který tě bude soudit podle tabulek. Jsem člověk, který zná terén. Mám mapu minového pole, protože jsem na ty miny sám šlápl.
Pokud máš pocit, že ti nikdo nerozumí, zkusme to změnit. Moje vysílačka je zapnutá.
Jsi připraven na reálnou změnu?